Nádherně voníš,“ řekl jsem a obával se, co přijde. Když se jenom pousmál, pokračoval jsem: „A tvoje postava? No páni. Ty svaly, no kurva.“ Teď už se jenom nepousmíval, ale rozesmál se na cel é kolo: „Svaly? Který? Tyhle?“ a ukázal si na naběhlej bicák. Přikývl jsem. Přestal se smát a s vážnou tváří řekl: „A nechceš si sáhnout?“ Přitakal jsem...

To mi bylo tenkrát 17. Hrozně sem byl zblázněnej (to slovo pro mě tehdy znamenalo schopnej lehnout si na stůl a nechat se pěkně tvrdě vomrdat klidně před obecenstvem) do jednoho kluka, co pro místní pizzerku rozvážel pizzu. Zjistil jsem s...

Zobrazit více...