Bylo asi šest hodin ráno, sluníčko svítilo a já se chytala na rockový fesťák do Plzně. S přítelem, kterého jsem opět strašně dlouho neviděla. Ta vzdálenost mě ubíjí, stejně tak jako nemožnost ho někde svléknout a hodinu píchat. Kdekoli a kdykoli…

Hodinu před tím, než jsme se měli vidět, se mi začali klepat kolena. Naprosto extrémně. Přemýšlela jsem, jak v jeho přítomnosti vydržím bez dotyků a ruce v kalhotkách, ale fakt, že budeme na koncertě s 15.000 lidmi, mě nechal poměrně chladnou. A v nejhorším si ho prostě někam odtáhnu. Ne, tyhle myšlenky jsem si jednoduše zakazovala!

Zobrazit více...