Před několika lety, kdy jsem ještě chodil na střední školu se mi stalo něco, co se nestane každému. Pokaždé, když jsme to někomu vyprávěl, myslel si, že jsem si vše vymyslel. Nedivím se, vyprávět mi někdo něco takového, aniž by se mi to stalo, taky mu nevěřím.

Byl jsem ve čtvrťáku, seděl jsem v lavici, a jako vždycky se těšil na hodinu češtiny. Jo, čeština je sice krásný jazyk, ale já na to učení nikdy moc nebyl, takže ona samotná nebyla tím důvodem.

Důvodem byla Iveta, naše třicetiletá češtinářka. Asi 170 cm vysoká brunetka s dlouhými vlasy, svůdnýma modrýma očim...

Zobrazit více...