Hodnocení:
Kategorie: Teenky
Tagy: klasika  incest  sekta  
Datum: 03.05.2014
Zobrazení: 16069

Mariana také patří do naší sekty. Je o rok starší než já. Jsme nejlepší kamarádky, spiklenci. Nežijeme sektou naplno, snažíme se zjišťovat si informace i o okolním světě. Chtěly bychom si zkusit žít jako lidi venku, třeba chodit do školy. Nevíme přesně, co to znamená škola, ale všechny děti ji navštěvují a tráví tam spoustu času.
Zpět k dnešnímu dni. Budu prohlášena za dospělou, až se zúčastním posvátného obřadu, který pro mě chystá Otec. Jedná se o tajemný obřad, během kterého budu zavřena po dobu jedné hodiny v posvátné místnosti s Otcem. Nikdo mi nechce říct, jak obřad probíhá, nemohu se na něj nijak připravit.

Už za chvíli začíná obřad. Přibíhá ke mně Mariana, chce se rozloučit s mým nezletilým já. Objímáme se a pláčem. Vtom udělá něco, co ještě nikdy neudělala. Přitiskne mi své rty na mé. Úplně mě to vykolejí, nevím, co mám dělat. Strčí mi jazyk do pusy. Začíná se mi to líbit, tak jí to opětuju. Co mě ale rozhodí nejvíce, je to, že mi rukou zajede mezi nohy. Líbí se mi to, ale odstrčím ji. Nechápu, co si to dovoluje. Chci na ni začít křičet, ale ona vypadá zklamaně a ublíženě, takže to předem vzdám. „Jen jsem se tě snažila připravit… abys netrpěla jako my ostatní,“ zašeptala a utekla.

Nevím, co si mám myslet. Takže se u obřadu trpí? Polknu na prázdno. Tak nás asi právě ta bolest učiní dospělými. Zachvěju se. Začínám se bát. Už se na obřad tolik netěším.
Vcházím do posvátné místnosti, kde se provádějí obřady. Nikdy jsem tu zatím nebyla. Je to strohá místnost s bílými stěnami a bez oken. V rozích jsou zapálené svíčky, které osvětlují místnost. Uprostřed sedí Otec a modlí se po našem. Nevšímá si, že jsem vešla a pokračuje v modlitbě. Má na sobě bílý hábit jako vždycky. Jsem nervózní, nevím, co očekávat. Bojím se bolesti. Mírně se klepu.

„Vítej, má dcero,“ zašeptá a ukončí modlitbu. „Abys získala tu čest být prohlášena za dospělou, musíš teď plnit všechny mé příkazy, protože jen já znám techniku, jak dosáhnout dospělosti.“ Hypnotizuje mě svýma velkýma očima. „Lehni si a zavři oči, dcero,“ pokračuje temným hlasem, „a nech se unášet stavem nově nabyté dospělosti.“

Uposlechnu a lehnu si na studenou zem, stejně mi nic jiného nezbývá. Chvíli se nic neděje, poté však cítím jeho studené dlaně, jak mě pomalu svlékávají. Nebráním se. Zřejmě mě svlékne, pokape posvátnou vodou a budu prohlášena za dospělou. Na tom ale přece není nic bolestivého.

Opravdu si dává načas. Jeho ruce jsou jemné a něžné. Zatímco mě svléká z bílého šatu, tak mě hladí. Užívám si ty dotyky, přestávám se bát. Je něžný, nemůže mi ublížit. Víčka držím pevně sevřená, bojím se, že když je otevřu, nikdy se nestanu dospělou.
Když cítím, že už jsem celá nahá, Otec mě již jen hladí. „Pomalinku roztáhni nohy, dcero, a nezapomeň držet víčka zavřená. Nevydej ze sebe ani hlásku, jinak bude obřad přerušen.“ Přestávám dýchat, bojím se, co přijde. Podle příkazu pomalu roztahuji nohy. Dávám se načas, stejně jako si dával Otec s mým svlékáním. Když mám nohy roztáhlé, jak jen to jde, začíná se mi zrychlovat tep. Jsem zvědavá, co bude následovat. Otec něžně chytne mé nohy, pokrčí je a nechá je ve vzduchu. Chápu to tak, že je takhle mám nechat. Stále netuším, co na mě chystá.

Slyším šustit jeho šat, ale nevím, co dělá, víčka držím zavřená. „Tak, dcero, začíná obřad,“ upozorní mě a já se chvěju nervozitou a nedočkavostí. Cítím nějaký teplý předmět mezi nohama. Hladí mě. Není to až tak nepříjemné. Docela se mi to líbí, jako když mi Mariana zajela rukou mezi nohy. Vtom ale se začne předmět zasouvat dovnitř. To už mě bolí. Zakousnu se do rtu, zaryju nehty do podlahy a snažím se nevykřiknout. Bolí to. Hodně to bolí. Když se předmět zasune tak hluboko, že dál to nejde, začne se pomalu vysouvat. To už je příjemnější. Pořád ale cítím bolest. Když předmět vyjede, začne se zase zasouvat. A takhle to pokračuje. Když vjíždí, cítím trochu bolest, ale už to není nepříjemné. Začíná mě to bavit. Přísuny a výsuny se zrychlují. Líbí se mi to. Snažím se jít přísunům mým tělem naproti. Je to příjemné. Začíná se mi zrychlovat dech. Slyším i Otcův dech, takže to asi není nic nenormálního. Najednou mezi nohama i jeho prst. Ten ale nezasouvá, jen jezdí kolem a hladí mě. Cítím slast. Zasouvací předmět pořád zrychluje, má slast se stupňuje. Zrychluju i já. Bojím se dýchat nahlas, nesmím vydat ani hlásku. Zrychluju, zrychluju, zrychluju, vše se stupňuje. Když v tom cítím něco jako tělesný výbuch. Cítím ohromnou slast, pocit štěstí. Otec vysune předmět a pocáká mě něčím horkým. Asi jde o svěcenou vodu.

Chvíli ležím a odpočívám. Otec za chvíli vstane a poručí mi, ať se obléknu, že obřad je u konce. Jsem šťastná, že jsem dospělá. Obřad byl něco tak úžasného. Vyjdu ven z místnosti, kde na mě čekají ostatní dospělé ženy ze sekty. Všechny mi tleskají a brečí dojetím. Mariana na mě kouká a ptá se mě, jaké to bylo. „Úžasné,“ odpovím.